Poslední novinky z lingvistiky

Když mluvíme o zkušenosti se studiem cizího jazyka, může to zahrnovat nejen akademické prostředí a lekce navíc, ale také to, jak se s ním dokážeme skutečně propojit v každodenním životě. Cestujete často? Nastavíte si režim titulků na Netflixu, abyste mohli svoje oblíbené pořady sledovat v původním jazyce? Opravdu si vy a lidé ve vašem okolí myslíte, že znalost cizího jazyka je v životě nezbytností? Anebo si říkáte, že je to sice skvělé, ale není to potřeba?

Výzkumníci se již dlouhou dobu snaží analyzovat, jaké prvky vlastně vícejazyčnou identitu tvoří. Nedávno byla zveřejněna dvouletá studie od Univerzity v Cambridge o tom, jaké faktory přesně ovlivňují touhu studentů, aby se viděli jako polyglotní osoby. Studie probíhala na více než 1 300 teenagerech ve věku od 12 do 13 let ze sedmi škol po celé Anglii. Ve studii musely skupiny studentů a studentek, kteří jsou rodilými mluvčími angličtiny, a žáci, kteří mluví angličtinou coby dodatečným jazykem (English as an Additional Language – EAL), uvést, za jak moc mnohojazyčné se považují a jaké emoce k danému jazyku pociťují.

Nejsilnější vliv na postoj studentů k jazyku měl názor jejich rodičů. Důležitou roli hraje také země, kde dítě vyrůstá: „přesvědčení rodičů v čínském městě o hodnotě učení angličtiny jako cizího jazyka se bude výrazně lišit s názory rodičů na anglickém venkově, pokud jde o studium francouzštiny jejich dětí“.

Průzkum však také ukázal, že vliv rodičů na to, jak děti vnímají svůj multilingvismus, je 1,4krát větší, než vliv jejich přátel a téměř dvojnásobný než názor učitelů. Jednou z nejdůležitějších věcí proto je, aby si rodiče vytvořili vlastní pozitivní přesvědčení ohledně jazyka a věnovali pozornost tomu, aby si dítě také myslelo, že studium cizího jazyka není jen procvičování sloves, ale je to zábava, která přináší naplnění, co zažívají každý den.

Během několika posledních let bylo mnoho výzkumů zaměřeno na pochopení toho, jaké části našeho mozku se zabývají zpracováním jazyka. Avšak většina z nich byla provedena v angličtině. Nejnovější studie univerzit MIT posouvá zkoumání do mnohem širšího rozsahu, zabývala se 45 jazyky. Účastníci průzkumu museli poslouchat úryvky z pohádky Alenka v říši divů, jež byly nahrané rodilým mluvčím, a provádět různé kognitivní úkoly, které by neměly aktivovat jazykovou síť.

Zdá se, že zóny našeho mozku, konkrétně Brocova oblast, o které jsme se zmiňovali již v našem článku Hudba coby nástroj k učení anglického jazyka, a některé části frontálních a temporálních laloků, jsou univerzální pro jazykové zpracování nejen pro angličtinu, ale i pro jiné jazyky v 11 strukturálně odlišných jazykových rodinách. Tyto zóny se vážou na levou hemisféru, jsou silně propojené a selektivní pro jazyk.

Podle autorů, když vidíme podobnosti mezi jazyky, můžeme nyní hledat potenciální rozdíly. Například existují tónové jazyky, jako je mandarínština, kde se význam slova liší na základě tónu hlasu, který by mohl ovlivnit sluchové oblasti mozku.

Tento výzkum je prvním krokem k analýze neutrálního zpracování různých jazyků a bude velmi užitečný pro další studium prvků, které se v angličtině nevyskytují, a také pro zjištění, jak jsou tyto prvky implementovány v mozku.

Lingvisté, psychologové a počítačoví lingvisté z Institutu Maxe Plancka pro evoluční antropologii v německém Lipsku spolupracovali na spuštění rozsáhlé lingvistické databáze Lexibank. Ta poskytuje informace o slovech z přibližně 2 500 jazyků světa, což vyžadovalo přes 8 let výzkumu. Nový projekt pomáhá prostřednictvím nejmodernějších technologií analyzovat jazyky systematickým způsobem podle 60 různých charakteristik a poskytuje data pro pochopení rozmanitosti jazyků, ale také jejich vývoje.

Například v některých jazycích může být pár „dlaní/rukou“ vyjádřen jedním slovem. Předchozí výzkum předpokládal, že tendence sjednocovat významy do jednoho slova vychází z geografie jazyků s tím, že se jazyk blíží k rovníku. Nyní se ale ukázalo, že se tak děje v různých oblastech světa.

Vědci naznačují, že podle informací vygenerovaných od Lexibank je pravděpodobnější, že když mají jazyky jedno slovo pro označení „dlaň/ruka“, mají také jedno slovo pro „chodidlo/nohu“. To je fenomén, který je třeba v budoucnosti ještě důkladněji prostudovat.

 „Přestože se to může zdát jako hloupá náhoda, ukazuje to, že lexikon lidských jazyků je často mnohem strukturovanější, než by se dalo předpokládat, když zkoumáme jeden jazyk izolovaně,“ říká Johann-Mattis List, vedoucí vědec na katedře lingvistiky a kulturní evoluce.

Jiný příklad ukázal, že dokonce i v jazycích, co spolu nesouvisejí, v různých geografických oblastech, existují například slova pro „matku“, která začínají na [m].

I když tyto jazyky patří do různých skupin, stále vykazují podobné vzorce, jež mohou naznačovat, že existovala nezávislá paralelní evoluce, jak nadnesl významný lingvista Roman Jakobson v roce 1968.

Lexibank představuje cenný nástroj, který umožňuje přístup ke standardizovaným jazykovým informacím, na jejichž základě lze zjistit, jaké charakteristiky mají jazyky společné a jak se dají porovnávat při zobrazení na mapě. Lexibank poskytuje výchozí bod pro další vědecké zkoumání a pomůže revolučním způsobem podložit tvrzení.

Jaký je váš postoj coby rodičů k ovládání více cizích jazyků? Zajímalo vás dnešní téma článku? Budeme rádi, když se podělíte o své názory v sekci komentářů níže.

A nezapomeňte následovat Novakid na sociálních sítích Instagram nebo Facebook, ať vám neutečou nejnovější soutěže, novinky a další.